Náš první velššpringršpaněl se jmenoval Kim. I když byl bezpapírák, tak z milého červenobílého medvídka vyrostl inteligentní pes a dobrý kamarád, který nám dělal jen samé radosti. Když z důvodu nemoci odešel v osmi letech do psího nebe a všem bylo smutno, pořídili jsme zase krásného červenobílého medvídka, tentokrát víc červeného než bílého, kterému dal chovatel Ing. Jiří Brychta jméno Cil.
Dnes už nevím, jestli pan Jiří nebo nový kamarád Cil zařídil, že z domácího mazlíčka, se stával postupně hrdý lovecký pes. Protože jsem s tím vším neměla žádné zkušenosti, musel se Cil umět vypořádat s celou řadou složitých situací a cizích lidí, kteří ho učili vše potřebné. Spolu jsme pak hlavně za účinné pomoci pana Jiřího Brychty a paní Sylvie Sedlářové vnikali postupně do tajů a krás myslivosti. Já sama jsem myslivecké zkoušky úspěšně složila v březnu 2005 a Cil prokazuje všechno, co se naučil na mnoha honech a mysliveckých akcích, kde i mnoho skalních myslivců obdivuje jeho výkony.
Před dvěma lety se naše rodina rozrostla o další červenobílou kuličku. Přiletěla sama letadlem v bedýnce z Finska. Dnes je z ní elegantní, sebevědomá a temperamentní fenka Raky. S Cilem se snadno učila všemu, co je potřeba a rozvíjela vrozené lovecké vlohy. Za to, co se musela naučit, vděčí panu Ladislavu Slámovi, se kterým již složila řadu zkoušek. Dnes i ona na honech a ostatních mysliveckých akcích dobře propaguje loveckého plemeno velššpringršpaněla.
